Sherlock Holmes a zamotaný případ

Volá nám zoufalá matka pohřešující svou dceru. Jistě, dcera mizela často, ale tentokrát ji nemohou najít už podezřele dlouho. Sherlockovu týmu netrvá příliš dlouho, než ji najde; matce to ale radost moc neudělá – dcera je po smrti.

Přichází honička s časem. Kdo ji zabil? Byl to zahradník, byla to matka? Ne, určitě ten její floutek! Falešná stopa, ale dá nám tip na porybnou, které tam pytlačila. Ta se smeká, ale nacházíme u ní nůž odpovídajícího ostří, nemá šanci se vykecat. Ale bohužel – opět špatná stopa. Nikoli však slepá ulička!

Ze stop se vynoří postava, kterou hledáme. Ten největší Mexikán, co jsem kdy viděl. Chlap jako hora, co kráčí pořád ve stínu. Každý krok si myslíš, že ho světlo odhalí, a ono ne. Jako by světlo temnělo na jeho tváři. Nikdo nevěděl, co si o něm myslet; ten chlap sem prostě nakráčel, jako by mu to tu patřilo. S bandou grázlů v sombrérech nás svázali, dali nám pytle přes hlavy, naházeli do aut a vyhodili o půlnoci v temném lese jen s mapou a baterkou.

Naštěstí se nám podařilo vrátit se, ale věděli jsme, že na takového chlapa musíme chytře. Musíme připravit past. A ta past sklapla.