K táboru v kovbojském prostředí jako by přímo sedlo tábořiště obehnané poli bez porostu, na kterých jsme mohli pobíhat, závodit nebo jen blbnout ve volném čase. Akorát z druhé strany navazovala ihned vesnice Vestec, což vedlo k tomu, aby se příště hledalo nové tábořiště.
Z kovbojky se nakonec vyklubalo cestování časem. Vedle divokého západu (běhalo se po polích) jsme navštívili pravěk (běhalo se v lese), středověk (běhalo se v lese), Krakonošovo (běhalo se v lese – v noci), abychom se nakonec vrátili k desperátům v kloboucíích (konečně se zase běhá po poli).
Během cest časem jsme navštívili říši videoher, kdy jsme museli v pozici Pacmanů utíkat zlovolným bubákům a z celého tábora si nejvíce přízně zasloužilo ozkoušení vzduchovky, když jsme chránili tábořiště před útokem space invaderů.
Večery často doprovázelo společné posezení u ohně, většinou spojené s hrou na kytaru a zpěvem (právě na tomto táboře se začaly hrát mnohé z dosud oblíbených šlágrhitů), občas s opékáním vuřtů. Pro případ deště byl k dispozici velký dřevěný srub, v němž se mohly promítat filmy. Dvakrát za tábor nám zde také večer zpříjemnila diskotéka, kterou jsme obzvlášť přivítali, protože jsme mohli nadšeně ponocovat (a hlavně byl druhý den posunutý budíček, třikrát hurá).
Tábor ve Vestci samozřejmě přinesl mnoho nových přátel a mnoho zábavy pod sálajícím sluncem. Nejsilnějším zážitkem byl ale výlet do Chýnovské jeskyně. Z dosavadních táborů určitě nejlepší celodeňák a jedna z mála prohlídek, kde dovede průvodce opravdu zaujmout a jen zpaměti nerecituje naučené nudné litanie.