Hvězdná brána je v ohrožení. Parazitičtí goa’uldi ji chtějí využít, aby se mohli na(cizo)pást na pozemšťanech. Zastavit jejich invazi přijíždí autobus odhodlaných pražských dětí. Po několikadenní obraně se vydáváme na vlastní noční výpad, ale nikdy neříkej hop, dokud nepřeskočíš. V noční pustině nás čekala past a museli jsme se dát na zběsilý a hrůzyplný úprk. Po týdnu lítých bojů goa’uldy zaháníme a je čas na oslavu, diskotéku a den volna (no, v rámci možností, základnu je třeba udržovat).
Podruhé: Neříkej hop, dokud neskočíš a nezlomíš si vaz. Po cizopasnících přišly jiné potvory. A všechno nanovo. Naštěstí tentokrát už jsme se mohli nazývat zkušenými válečníky a i když nás potkaly další peripetie a zvraty, v krutém závěru jsme krutě zvítězili. Jaffa kree!
Co se týče tábořiště, byl to jediný tábor, kde jsme bydleli v chatkách. Nic proti, chatky jsou super, ale tak nějak jsme zvyklí na stanové tábory. Zajímavým primem bylo, že jsme měli vlastní bazén, a nechodili jsme tak plavat do rybníku či nádrže. No, aspoň do posledního dne, než jsme hráli okolo bazénu na babu, jsme ho měli. Pak ho neměl už asi žádný tábor (a vedoucí museli hledat nové tábořiště).